Pokud někdo úspěšně vystuduje vysokou školu, většinou to považujeme za známku toho, že se jedná o člověka velmi chytrého. V našich myslích máme v podstatě zakotvenu jakousi přímou úměru – čím vyššího vzdělání osoba dosáhla, tím je také chytřejší. To je také jeden z důvodů, proč mnoho rodičů tlačí své děti do co nejvyššího vzdělání – chtějí mít i potvrzeno to, co si už dávno myslí, tedy fakt, že jejich potomek je velmi chytrý. Jak se však ukazuje, tak to ani zdaleka nefunguje.
Jistě, nelze popřít, že zde určitou korelaci najdeme. Skutečně větší procento lidí s vyšším IQ absolvovalo vysokou školu, a naopak. Ovšem neplatí to stoprocentně, a navíc se v poslední době tento rozdíl smazává.
Je to dáno především snižováním nároků na studenty. Nejde zde samozřejmě o nějaký podlý plán omezit lidem přístup ke vzdělání, nýbrž zcela prostě a jednoduše o peníze. Škola totiž dostává za každého přijatého studenta peníze, ať už od vlády v případě veřejných škol či od rodičů jako školné u těch soukromých. Je tedy v jejich zájmu přijmout co nejvíce studentů.
Pravda také je, že v mnoha oborech jde především o pouhé memorování, nikoliv o používání získaných znalostí. Samozřejmě, například v matematice musíte u zkoušky vypočítat příklady, tedy použít to, co jste se naučili. A to už určitou míru inteligence vyžaduje. U mnoha jiných předmětů jde však o odříkání toho, co jsme si zapamatovali, a k tomu potřebujeme pouze dobrou paměť.
Výsledkem pak je, že se vysokoškolským titulem mohou chlubit i ti, kteří rozumu zrovna příliš nepobrali. To samozřejmě není ideální, avšak je potřeba s tím počítat. Proto bychom si neměli dělat o člověku názor jen podle toho, zda má před jménem či za jménem titul. Ten totiž není zárukou ničeho jiného než toho, že oboru, který vystudoval, alespoň trochu rozumí. Mnohem lepší je podívat se, jakou kariéru má vlastně za sebou. Tím se o něm dozvíme daleko víc.